Začal jsem na učňovské škole s osmi dalšími lidmi v roce 1932. Přívěsky na náramky byly něčím úplně novým... mluvilo se a psalo se o tom v novinách. Vyrobili jsme malé hrábě a rýče ze zlata, které se daly pověsit na náramek. Cokoli jsme vyrobili, jsme také museli prodat! Nechtěli, abychom byli příliš umělečtí. Ale vytvářet něco jiného a nového se mi i tak líbilo.
„Postavili mě vedle asistenta, který vyráběl řetízky. Dobře jsme spolu vycházeli – použili jsme asi 5/6 veškerého zlata, které v dílně bylo. Všechno jsme dělali z plechu a drátu. Po roce se asistent rozhodl skončit a měl jsem velké štěstí, že jsem získal potřebné dovednosti. Po ukončení mého studia jsem zůstal jen na krátkou dobu. Poté, co jsem dosloužil v námořnictvu, jsem jel do Říma se svým kamarádem Carlem. Na podzim jsem začal pracovat u jednoho zlatníka. Hodně jsme pracovali s bílým zlatem a platinou. Ale v létě jsme pak s Ingou jezdili na kolech po Paříži a Švýcarsku. Poté Němci zaútočili na Polsko. Byli jsme posláni zpět domů do Dánska a opět jsme pracovali s bílým zlatem a brilianty. 9. dubna jsem pak požádal o práci s Personem a Østerbergem - starými přáteli a kolegy. V roce 1945 jsem začal pracovat samostatně na Kultorvetu v Kodani a později v Klaraboderne.“(1917 - 2007).
Používáme cookies pro co nejlepší zážitek
